Pelíšek Kočičí Kavárna - Brnenec

I like to return to this cafe often. I love cats and there are always plenty of them here. The service is friendly, they always have good coffee and delicious pastries.

After several visits to this café, I have decided to write a review. It is a nice place, the cats are great (although last time they were a bit aggressive and kept jumping on the table). I enjoyed the coffee as well as the lemonades. They also offer various vegan cakes, which I definitely appreciate. However, I was often disappointed by the unfriendly and somewhat unprofessional service, which spoiled the overall impression.

The first advantage of the café is definitely its location. It is not in a very busy area and that alone gives it a very calm impression. Another thing that catches the eye is the interior. It feels incredibly cozy and I enjoy going there just to have a quiet chat and unwind from the world around me. The cats definitely add to the charm. Furthermore, there is a great selection of drinks and food, so everyone can find something they like. I love coming back here whenever I can.

Koncept zařízení, kde si lidé vedle kávy a dalších dobrot užívají přítomnost čisťounkých a roztomilých zvířátek, vznikl v Tchaj peji v roce 1998, ale masovou oblibu získal teprve v Japonsku (první tamní kavárna otevřela v Ósace v roce 2004 a nedlouho poté pronikly cat cafes do celého světa. V Brně během posledního půlroku otevřely hned tři kočičí kavárny: Na Stromě, Envi Café a konečně 1. dubna i Pelíšek umístěný v nenápadné boční uličce, která je číslováním řazena pod tř. kpt. Jaroše. Přiznávám, že ač má jedna z babiček posledních 10 let ne méně než 5 koček a děda svolával své zvířecí miláčky během vlahých letních večerů ostrým „čiči“, tato zvířata mi k srdci (zatím úplně nepřirostla a tak jsem během dvou dosavadních návštěv Pelíšku ocenil, že místní kočky jsou daleko způsobnější a zdrženlivější (v průměru než třeba jejich protějšky v Na Stromě, kde se na mě krátce po usazení vrhlo několik koček a začaly se drápky zachytávat o oblečení. Podnik vybudovaný s částečnou pomocí odměnového crowdfundingu (17 „šťastlivců“ či „šťastlivkyň“ s příspěvkem 400 Kč projevilo zájem o odměnu v podobě umístění jména své/svého –ex na kočičích toaletách; rok kávy zdarma za 5 000 Kč zaujal 8 podporovatelů; odměny by měly být doručeny do 6 měsíců má velice příjemný interiér, jehož zadní část je částečně vyhrazena pro posezení bez bot a prostor pro lidi je oddělen průlezem od království koček (přiznávám, že jsem tento předěl nejen vyfotil, ale také jím poněkud indiskrétně nakoukl : . Ze záměru majitelů mě zaujaly plány na ranní jógu za dohledu koček nebo filmové večery s kočičkami, ještě více pak proklamovaná snaha nabízet i v kočičí kavárně kvalitní kávu (kávovar, mlýnky i porcelán jsou kvalitní . Vedle kávovaru jsem si pak všiml pěkné zrcadlovky Canon, která pravděpodobně slouží pro zachycení šťastných kočiček a jejich nových majitelů (v čase mé první návštěvy byla právě dokumentována úspěšná adopce nebo pro každodenní focení zvířecích obyvatel (na kočky, podobně jako na malé děti, jsou potřeba rychlé časy . S touto snahou mi trochu neladí podoba kávové části menu, které obsahuje pravděpodobně nejvtipnější odkaz na Piccolo neexistuje, jaký jsem zatím viděl, a jež má poněkud jiné objemy nápojů (Pelíšek uvádí u espressa hodně nezvyklých 20 ml vs. 25 ml ± 2,5 ml u Institut Nazionale Espresso Italiano nebo 30 ± 5 ml dle World Barista Championship . To, co se objevilo v šálku (Rebelbean Rwanda mělo naštěstí blíže k běžnému objemu a chutnalo velice příjemně (téměř 14/20 . Z dezertů jsem zkusil pečený citronový cheesecake s mákem a vanilkou postavený na krémovém sýru Philadelphia. Třebaže šlo o technicky pěkný dezert, preferuji své „sýrové dorty“ s mascarpone nebo ricottou a osobně mi nesedl i trochu štiplavě sladký konec (12 – 13/20 . Velmi mě naopak potěšila čokoládová makronka s mořskou solí od Děvčete od plotny, která byla o něco větší než je běžné, ale hlavně velmi dobré konzistence a chuťově velice povedená, jen sůl byla až příliš dominující (téměř 14/20 a pro mne zatím nejlepší makronka z těch, co jsem v Brně ochutnal . Při druhé návštěvě jsem zkusil zapečený sendvič s goudou, šunkou a sušenými rajčaty (jejichž kyselost díky uměřenému množství nedominovala celému pokrmu, jak se občas stává , který byl vcelku příjemný (12/20 a deci syrahu (Coline Pescaresi IGT z Abruzza ve středu Itálie , který byl tolerovatelný, ale v Brně lze ochutnat i o trochu lepší základní rozlévaná vína v podobné ceně. Obsluha (pár Katka a Michal je velmi příjemná a přátelská (je pochopitelné, že první otvíračka může doznat změn, prozatimní verze však bude, doufám, co nejdřív nahrazena něčím povedenějším, neboť takto to narušuje vizuální dojem ze dveří . Nevím, jak by Pelíšek ohodnotila značně rozmazlená Choupette (snad by zaznělo důstojné přitakání miu miu , ale za sebe mohu říci, že první dojmy z podniku jsou velmi dobré.

Jen další mladá kavárna v Brně? Neřekla bych. Pěkná je, mladá taky, její nabídka svěží a chutná, interiér voní domovem a obsluha taky (jakkoliv šáhle to zní . Za vším tím ale stojí krásný a prospěšný nápad. Návštěvníci mohou přispívat na život místních čtyřnohých obyvatel, pohrát si s nimi, ba dokonce je adoptovat a zařídit jim nový domov. Přiznávám, že bych si do pelíšku vždy vzala raději psa než kočku, a obecně nejsem fanoušek zvířecí příchuti v jídle, ale tady mě to okouzlilo. Držím pěsti. :